Vítejte v Egon Schiele Art Centru

Kateřina Šedá: UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty

Dlouho očekávaná kniha Kateřiny Šedé UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty je hotová: popisuje projekt UNES-CO včetně pohledů do zákulisí, nechybí typický humor a nadsázka autorky, úžasné fotografie, názory příznivců i odpůrců! Formát 29,5 x 21,5 cm x 5 cm, 664 stran, cena 1000 Kč. Neváhejte a knihu si přijďte co nejdříve zakoupit do ESAC v Českém Krumlově: v rámci probíhající výstavy UNES-CO je prvních 100 ks rozsáhlé knihy k dispozici s 50% zvýhodněním! Za tuto zvýhodněnou cenu je možné zakoupit pouze jeden kus na jednoho návštěvníka. Za tuto zvýhodněnou cenu zůstává k dnešnímu dni v prodeji už jen 41 kusů!

Karel Valter (1909 - 2006) / Krajina

Kateřina Šedá: UNES-CO a další sociálně architektonické projekty

Výstava bezprostředně navazuje na dílo, se kterým Kateřina Šedá reprezentovala Českou republiku na 16. Mezinárodním bienále architektury v Benátkách. Sídlo (fiktivní) firmy UNES-CO se pro dobu výstavy stěhuje do Českého Krumlova a Kateřina Šedá umělecky dále rozvíjí ideje a záměry firmy, která se rozhodla chránit normální život v historicky a architektonicky skvostných (a tedy i mimořádně navštěvovaných) centrech měst. Mapuje proměnu „normálního života“ ve veřejném prostoru nejen Českého Krumlova, ale mnoha dalších evropských měst, předkládá výsledky několikaměsíčních průzkumů, rozhovorů a debat z terénu i nestandardní návrhy řešení. Předkládá fotografie, filmové záznamy, rozhovory, dopisy... Přináší zásadní i mnoho vedlejších informací o obyvatelích a turistech, o jejich přáních a touhách, ale i o způsobech komunikace mezi lidmi, schopnostech akceptovat jiné názory a v té souvislosti se dotýká i fenoménu přímé i anonymní nenávisti na jedné straně a velké (přímé i anonymní) podpory projektu na straně druhé. Součástí výstavy Kateřiny Šedé je představení i dalších jejích sociálně architektonických projektů jako např. Nevěsta z Nošovic a Je to jedno.

Federico Díaz (*1971) / PERSONAL

Výstava nabídne výběr z díla Federica Díaze od roku 1992 po součanost. Dílo úspěšného česko argentinského vizuálního aktivisty (pro Díazovu tvorbu tento pojem poprvé použil Robert T. Buck, Brooklyn Museum) vychází ze zájmu o člověka, přírodu a vědu. Umělec využívá nejjednodušší i nejsložitější způsoby k odhalování věcí, které jsme vlivem technologického přetížení přestali vnímat a kterým přestáváme rozumět. Federico Díaz se neobává přemíry technologie, naopak, považuje ji za nejvhodnější doplněk nejstaršího lidského způsobu zkoumání - pozorování.