Informace Egon Schiele Art Centra Český Krumlov pro novináře
2022
Tisková zpráva k nové výstavní sezóně zde
Náhledy fotografií zde
Popisky k fotografiím zde
2021
Tisková zpráva k nové výstavní sezóně zde
2020
Nová sezóna v Egon Schiele Art Centru - tisková zpráva zde
2019
Karel Valter (1909-2006)
Krajina
19.4.2019 - 26.1.2020
u příležitosti 110. výročí narození Karla Valtera, jedné z nejzajímavějších osobností jihočeského kraje, je zpřístupněna výstava obrazů, kreseb a grafik tohoto všestranného umělce.
„Nehledím na krajinu jako proměnlivý celek, sleduji vše, co se v ní utváří, co je nové a hledám vše, co mne jako člověka s přírodou spojuje, co mne vzrušuje a přitahuje. Říkám s přírodou, čímž myslím něco víc než samotnou krajinu, neboť tím se dotýkám všech mně pochopitelných i nepochopitelných vnitřních vztahů, které jsou v přírodě ukryté, jsou hlouběji vsazené a dávají bohatší odpověď na náš život, jeho hodnotu a jeho tajemnost. A ta má nejblíže k poetisaci veškerého dění, jemuž jsem při svých toulkách přírodou vždy podlehl.“ Karel Valter, Slabikář přírody, 1999
Kateřina Šedá (*1977)
UNES-CO / závěrečná zpráva
19.4.2019 - 26.1.2020
Výstava bezprostředně navazuje na dílo, se kterým Kateřina Šedá reprezentovala Českou republiku na 16. Mezinárodním bienále architektury v Benátkách. Sídlo (fiktivní) firmy UNES_CO se pro dobu výstavy stěhuje do Českého Krumlova a Kateřina Šedá umělecky dále rozvíjí ideje a záměry firmy, která se rozhodla chránit normální život v historicky a architektonicky skvostných (a tedy i mimořádně navštěvovaných) centrech měst. Mapuje proměnu „normálního života“ ve veřejném prostoru nejen Českého Krumlova, ale mnoha dalších evropských měst, předkládá výsledky několikaměsíčních průzkumů, rozhovorů a debat z terénu i nestandardní návrhy řešení. Předkládá fotografie, filmové záznamy, rozhovory, dopisy... Přináší zásadní i mnoho vedlejších informací o obyvatelích a turistech, o jejich přáních a touhách, ale i o způsobech komunikace mezi lidmi, schopnostech akceptovat jiné názory a v té souvislosti se dotýká i fenoménu přímé i anonymní nenávisti na jedné straně a velké (přímé i anonymní) podpory projektu na straně druhé.
Součástí výstavy Kateřiny Šedé je představení i dalších jejích sociálně architektonických projektů jako např. Nevěsta z Nošovic a Je to jedno.
Federico Díaz (*1971)
PERSONAL
19.4.2019 - 26.1.2020
Výstava nabízí výběr z díla Federica Díaze od roku 1992 po současnost. Dílo úspěšného česko argentinského vizuálního aktivisty (pro Díazovu tvorbu tento pojem poprvé použil Robert T. Buck, Brooklyn Museum) vychází ze zájmu o člověka, přírodu a vědu. Umělec využívá nejjednodušší i nejsložitější způsoby k odhalová
UNES-CO projekt Kateřiny Šedé - tisková zpráva zde [PDF 1.57 MB].
Projekt UNES-CO - tisková zpráva zde [PDF 315 kB].
Nová sezóna v Egon Schiele Art Centru POHLEDem ŽENY - tisková zpráva zde [PDF 316 kB].
Kateřina Šedá nabízí v Českém Krumlově práci snů: normální život na plný úvazek - tisková zpráva zde [PDF 675 kB].
2018
Pro rok 2018 jsme připravili několik samostatných výstav se zastřešujícím názvem POHLED ŽENY
Výstavní projekt byl připravován v souvislosti s výročím založení Československa a s tím spojeným rovným volebním právem i pro ženy a následnou dlouhou snahou žen získat rovnoprávnou pozici i ve výtvarném umění.
Téma rovnoprávnosti výrazně oživoval první prezident T.G.Masaryk zejména svým přístupem ke vzdělávání i k volebnímu právu. Se vznikem Československa byly do Národního shromáždění kooptovány i ženy a od té doby měly možnost jako rovnoprávné volit.
První zemí, která přiznala volební právo ženám byl Nový Zéland (1893). Itálie, Francie, či Japonsko umožnily ženám volit až po roce 1945; Švýcarsko dokonce až v roce 1971. Z tohoto pohledu bylo Československo velmi pokrokové.
Samozřejmě, že situace v různých odvětvích se vyvíjela pro ženy různě. Pro umělkyně byl zahájený proces zrovnoprávnění zdlouhavý a vzhledem k reálné situaci v muzeích a galeriích se dá říci, že nebyl dokončen dosud.
Ještě dnes se k mnoha umělkyním dostáváme až prostřednictvím splupráce s jejich slavnými partnery; ani ESAC se nevyhnula tato zkušenost – nejprve jsme připravili výstavu Jiřího Koláře a až po letech výstavu Běly Kolářové, nejprve Olbrama Zoubka a až po letech Evu Kmentovou, vystavili jsme rozsáhlé dílo Josefa Váchala, ale až nyní se snažíme dát dohromady dílo jeho přítelkyně, partnerky a podporovatelky Anny Mackové; dokonce i loni byla prioritou výstava Pavla Brázdy, abychom v průběhu příprav zjistili, jakým mimořádným talentem disponuje jeho žena Věra Nováková...
Rok 2018 jsme tedy pojali jako „doplnění skutečností“ - jednak čistě statisticky, tedy poskytnout výstavní prostory v roce 2018 jen ženám, jednak obsahově, protože pohled mužů na svět zachycený v uměleckých dílech byl předkládán všem dlouhá staletí a žena měla maximálně roli modelu. Ostatně nejlépe situaci vystihuje věta známé skupiny umělkyň Guerrilla Girls: Musí být ženy nahé, aby se dostaly do muzeí?
Přesto, že si jako motto bereme výše uvedenou větu Guerrilla Girls, nezajímá nás „boj“ za práva umělkyň, nýbrž pohled žen/umělkyň na svět, zajímá nás jejich život a dílo jako výpověď o jejich chápání světa, ať už se zabývají jakýmikoliv tématy a používají jakýkoliv způsob klasické či moderní tvorby. Zásadní je pak z našeho pohledu jejich životní cesta, zkušenost, nadhled a samozřejmě neotřelý způsob vyjadřování výtvarnými technikami.
Mezi vybranými umělkyněmi jsou:
Anna Macková (1887-1969)
Výstava převážně grafického díla a životní příběh Anny Mackové dobře charakterizují osudy žen/umělkyň v první polovině 20. století.
A.M. pocházela ze zámožné rodiny statkářů ze Studeňan. Zcela neobvykle na dívku své doby si vymohla možnost věnovat se studiu malby (1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské škole Karla Reisnera) a později grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se seznámila se svým osudovým mužem Josefem Váchalem; cestovali spolu, vzájemně se inspirovali a vymýšleli nové přístupy zejména barevného dřevorytu; neopomenutelná v životopise Anny Mackové je významná finanční pomoc dnes výrazně známějšímu Josefu Váchalovi; extrémním pak byl jejich společný zážitek, kdy po roce 1948 byl rodině Anny Mackové postupně drasticky a dramaticky zabavován majetek (na statku ve Studeňanech oba už od 2. světové války bydleli), což se podepsalo na zdraví obou.
Marie Blabolilová (*1948)
Přes specifický minimalismus přináší dílo Marie Blabolilové silné emoce. Nejjednodušším způsobem umí malířka a grafička „popsat“ dobu, ať už jde o 60. léta nebo současnost.
Její rozsáhlá výstava zahrnuje grafiku, kresby a obrazy.
Obrazy s bytovými zátišími na sololitových deskách či linoleu, obrazy se solitérními kusy nábytku, okna se záclonami namalovanými gumovým válečkem malíře pokojů, s květinami a kočkou posedávající na parapetu, syté krajinomalby, kvetoucí stromy, kmeny bříz, ploty prorostlé větvemi keřů - to je svět Marie Blabolilové.
Eva Išková Prokopcová (*1948)
Expresívní malby solitérní jihočeské umělkyně Evy Prokopcové viděly desítky tisíc návštěvníků našeho domu už před deseti lety. Připravovaná výstava Evy Prokopcové pro rok 2018 je mimořádná tím, že umělkyně nechá prostřednictvím svých nových obrazů nahlédnout do nelehkých osudů rodiny, která byla po roce 1948 navždy rozdělena: rodiče se rozhodli i s čerstvě narozeným dítětem emigrovat, horečka miminka ale vedla k tomu, že matka s dítětem zůstaly v Československu a přes Šumavu utekl jen otec. Rodina se už nikdy nesetkala.
Magdaléna Chaya Rajnišová (*1958)
Malířka se po dlouholetém pobytu v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Irsko, Nové Mexiko, Itálie, Izrael ad.) vrátila do rodného domu v Kladně. Její nejednoduchá životní cesta se zhmotňuje v obrazech, kde „paměť místa“ hraje zásadní roli; jejími tématy jsou pouště a světlo, ale i biblické motivy. Významná je i její práce pro divadlo (Divadlo bratří Formanů, Theater 58 v Curychu, divadlo Taos v Novém Mexiku) nebo spolupráce s archeology v Izraeli.
Kateřina Šedá (*1977)
Nový projekt zajímavé a úspěšné české umělkyně velmi nezvykle, avšak vtipně, reaguje na pozoruhodný celosvětový jev poslední doby – přeplněnost a zároveň vyprázdněnost nejžádanějších světových turistických center, často historických a architektonických skvostů zapsaných na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, jimiž „protékají“ statisíce ba miliony turistů, které tato místa postupně „očišťují“ od normální městské/venkovské infrastruktury a posléze i od původních obyvatel.
Toybox
Umělkyně známá streetartovými projekty, spoluprací se sociálně vyloučenými spoluobčany a romskými dětmi, ochránkyně zvířat, uznávaná ilustrátorka, představí dílo spojené s fenoménem Českého Krumlova, s dlouhodobými snahami pomáhat lidem i zvířatům, ale také s její novou životní rolí maminky dvojčat.
Setkání se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou:
V rámci výstavního projektu POHLED ŽENY připravujeme na květen 2018 setkání se spisovatelkou Alenou Mornštajnovou, autorkou knih Slepá mapa, Hotýlek a Hana.
Ke 100. výročí úmrtí Egona Schieleho jsme mj. připravili:
V říjnu 2018 uplyne 100 let od předčasné smrti Egona Schieleho (12.6.1890-31.10.1918). V souvislosti s tímto výročím vydáváme v německém a anglickém překladu povídku významného jihočeského spisovatele Jiřího Hájíčka (nar. 1967) Skica dvou dívek, jejíž děj se odehrává v Českém Krumlově mezi lety 1910 a 1918.
Ikuko Miyazaki (*1954)
japonská umělkyně z Okajamy se poprvé setkala s dílem Egona Schieleho v listopadu roku 1995; zapůsobilo na ni velmi silně. Následné studium Schieleho života a díla brzy přerostlo v uměleckou tvorbu inspirovanou slavným dílem, kdy umělkyně začala nejprve převádět Schieleho autoportréty do trojrozměrných objektů, aby postupně oživila i postavy ze Schieleho okolí - zejména ženy, které umělec před více jak sto lety kreslil a maloval. Objekty různých rozměrů a různé míry inspirace budou v následujícím roce připomínat nejen Schieleho předčasnou smrt, ale zejména inspirační sílu jeho díla, jež i po sto letech ovlivňuje umělce z celého světa.
Bernadette Huber (*1962)
Egon v Krumlově 2018, videoart
na pozvání Egon Schiele Art Centra vytvořila rakouská umělkyně v českokrumlovských ateliérech animovaný film na téma návratu Egona Schieleho po 100 letech do Českého Krumlova. Film vznikal ve spolupráci s japonskou umělkyní Ikuko Miyazaki, která svolila k využití jí stvořené postavy/loutky mladého umělce v životní velikosti.
2017
Věra Nováková - tisková zpráva zde [PDF 618 kB].
Milý, šarmantní a laskavý Pavel Brázda odešel...- tisková zpráva zde [PDF 1.08 MB].